Historie nemocnice

Na místě středověkých vinic patřících strahovským premonstrátům vznikaly v 16. století malé domky, sloužící většinou k hospodářským účelům. Z nich se dodnes zachoval pouze jeden, pozdější č. p. 337. Tento dům koupila Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského v roce 1842, protože plánovala na parcelách 336 a 337 výstavbu velkého nemocničního areálu. V roce 1851 stavitel Adalbert Gudera předložil plán mateřince s nemocnicí a kaplí sv. Karla Boromejského. Celá stavba byla ukončena r. 1854 a začala sloužit jako nemocnice pro ženy. Další rozšíření nemocnice následovalo v roce 1893, a to volným pavilonem na jihozápadní straně a připojením severního křídla (nový mateřinec) k západnímu, takže se vytvořil druhý otevřený dvůr.

Na začátku 2. světové války uskutečnila kongregace svůj dlouholetý plán zřídit vlastní ošetřovatelskou školu. Bylo pro ni vyčleněno jedno křídlo klášterní části nemocnice. Závěrem války – v době květnového povstání sloužila nemocnice jako útočiště pro mnoho raněných, ale i vězňů propuštěných z Terezína a dalších koncentračních táborů. Přesto nebyly sestry uchráněny nespravedlivého nařčení z kolaborace a uvalení národní správy, což trvalo do konce roku 1945. V roce 1952 byla nemocnice násilně zestátněna a stala se Fakultní nemocnicí Pod Petřínem, řádové sestry byly odsunuty převážně do pohraničí. Po zániku totality od srpna 1990 začaly boromejky pracovat v nemocnici.

Dne 1. října 1993 získala kongregace nemocnici zpět a rozhodla se pokračovat zde v poskytování zdravotní péče. Provoz nemocnice prochází opakovaně restrukturalizací, jejímž cílem je efektivnější využití lůžkového fondu a přizpůsobení se aktuálním potřebám společnosti v oblasti zdravotně - sociální péče. Nemocnice tak nepřetržitě pečuje o pacienty více než 173 let.